17.5.2022

21.06.2022

Tento web je teď primárně o Jasmínce, ale vzhledem k tomu, že náš Mínas gang se rozšířil o další vílu a také vzhledem k tomu, že se s Vámi chci podělit o nevuěřitelný zážitek a zázrak, musím to sem napsat.

 Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem rozhodnuta, že to nijak extra nebudu ventilovat. Necítila jsem to, chtěla jsem to mít jen pro sebe, pro nás doma a pro nejbližší.
V prvním trimestru mi bylo opravdu zle, ale konal se třídní sraz, na který jsem vždycky dorazila. Máme ho každý rok kolem Vánoc, ale dva roky se nekonal kvůli pandemii koronaviru. Ten den, co byl třídní sraz jsem měla celkem hektický den s Jasmínkou a navíc jsem se necítila stále ještě v plné formě, sice už mi bylo lépe než týdny předtím, ale nebylo to ještě ono. Nakonec jsem se na poslední chvíli rozhodla, že na sraz dorazím, ale těhotenství oznamovat nebudu. Měla jsem pár dní do prvního screeningu, takže o důvod navíc zatím nic neříkat.
Na sraz dorazila i Adriana (Ejdý), snad poprvé. Je to moje kamarádka, se kterou jsme spolu seděly v lavici a užily si fakt strašný srandy, na střední jsme měly takovej náš svět. Milion videí a záchvatů smíchu, některý naše spolužáky (no možná všechny) jsme musely strašně štvát a nejen spolužáky, i učitele. Ejdý jsem v listopadu na sraze viděla skoro po devíti letech od maturity.
Když se ale někdo zeptal proč nepije, Ejdý řekla, že je těhotná. (Já taky nepila, ale objednala jsem si prozíravě jedno malý pivo a limonádu). No a tady to začíná. Polilo mě horko, protože první, co jsem chtěla říct bylo "Děláš si prdel? Já taky.!" Jenže to bylo proti mýmu vnitřnímu cítění, a tak jsem byla úplně ztuhlá a reagovala jsem, tak, že jsem ji chudince ani nepogratulovala a polykala svoji větu výše napsanou hluboko do žaludku. Když jsem se jí zeptala, kdy ji čeká první screening, bylo mi jasné, že naše termíny porodu budou opravdu kousek od sebe.

 No a tak jsem přišla ze srazu a Honza se mě ptá, jestli jsem naše malé velké tajemství udržela. Okamžitě jsem mu řekla, že jo, ale že to bylo fakt o hodně těžší, než jsem si myslela a celé jsem mu to ještě v noci vyprávěla.
Po prvním screeningu jsem Ejdý poslala fotku našeho ultrazvuku a napsala ji "My dopadli dobře a co vy?." Následovalo "Děláš si prdel? Ty si jsi taky těhotná?." No a od té doby jsme si posílaly hlasovky, řešily naše ultrazvuky, naše miminka, jména, problémy. Sdílely pocity a taky jsme zjistily, že naše termíny porodů jsou asi 4 dny od sebe. Postupně si odvyprávěly naše současné životy a světe div se, tam kde jsme na střední skončily jsme zase obě těhotné návazaly, jakoby těch 9 let, co jsme o sobě nevěděly vůbec nebyli.

Když už jsme se obě byly ve třetím trimestru, začaly jsme řešit blížící se porod. Ejdý byla registrovaná u Apolináře a já v Podolí. Jasně obě jsme si dělaly prdel, že by byla fakt sranda, kdyby jsme porodily ve stejnej den.
Taky jsme řešily porodnice a shodly jsme se na tom, že teď jsou fakt hezký recenze na Krč a sáhodlouze diskutovaly, jestli rodit tam, jestli to má cenu, a jak se to vůbec dělá, když už porodnici máme. Nakonec jsem po poradě se svým gynekologem usoudila, že se zaregistruju do Krče a budu prostě rodit tam.  Přestože celý to zařízení Thomayerovi nemocnice fakt nemám ráda a vyhybám se mu obloukem. Pár dní na to, když jsem samozřejmě do detailů informovala Ejdý, jak jsem se rozhodla se i Ejdý rozhodla přeregistrovat do Krče. Pamatuju si do detailů, jak Adrianě posílám hlasovku v kuchyni, zrovna jsem vařila večeři, a řikám ji jaká prdel by byla fakt rodit ve stejný den, když už teda budeme rodit ve stejné porodnici. Naivně jsme si plánovaly, jak to jako udělat, vymýšleli teorie, ale vnitřně člověk ví, že tohle prostě nevyjde.

Naše termíny porodů se blížily a věřte, kdyby si někdo poslechl naše hlasovky asi 4 týdny před porodem nestačil by se divit. Každodenní hlášení kolik centimetrů jsme nacvičily s aniballem, a záchvatů smíchu, když jsme popisovaly naše pocity. Kolik datlů jsme snědly, jaký datle jsou dobrý, protože já mám jiný a nechutnaj mi. Kolik litrů maliníku jsme za ten den vypily a jestli jsme si ráno daly do jogurtu lněné semínko, jakej olej se používá na masáž hráze a jestli nás naši kluci před prohlídkou na gyndě oholej, protože si přes břicho nevidíme ani na palce. Co jsme kde četly a jaká kamarádka, má jaký zkušenosti. No hele, tohle prostě k těhotenství patří a my fakt všechno řešily do detailů a sdílely spolu všechno. Taky jsme si daly sraz 5.5. ve 13:00 v porodnici, že budeme rodit, protože to datum. No tak nic, ten sraz nevyšel, nerodily jsme.

 Já neměla žádné indikace k císaři, i když po jednom už jsem, a tak jsem si myslela, že budu rodit spontánně. Pár dní před porodem jsem se svěřila lékařce v Krči, že mám asi psychický problém ve spojitosti s Jasmínou a čím víc se porod blíží, tím větší mám strach a blok. Řekla mi, že je to jen na mě, a že mám plné právo se rozhodnout, jak chci. No a tak to bylo. Paní doktorka mi naplánovala císařský řez na příští týden 19.5.
Ejdý jsem hned posílala koktejly na vyvolání porodu a ať je hezky všechny 18. května využije, abysme teda porodily stejně.

16. května byl úplněk a Ejdý řikala, že by chtěla porodit, že to datum se ji líbí a jaký by to pro ni mělo význam. Ráno 16. května mi Ejdý posílala hlasovky, že má nějaký divný bolesti a tvrdnutí břicha. Večer mi Ejdý píše, že má bolesti po 8mi minutách. Věděla jsem, že při kontrakcích a porodu člověk nemá čas psát. Ráno 17. května jsem se vzbudila a hned koukala na mobil, jestli mi Ejdý nepsala a popravdě, byla jsem, jak na trní. Kolem jedenácté dopoledne mi přišla fotka malého Olivera, který se narodil v 8:18. Brečela jsem dojetím, klepala jsem se a řikala si, že už je to tady. Celý těhotenství spolu, sice po hlasovkách, ale spolu a najednou je na světě. Docela to semnou zamávalo a jako těhotná před porodem plná hormonů, jsem si celá kulatá a těhotná nad fotkou Olivera dojetím poplakala. Vcítila jsem se, do toho, jaký pocity musí Ejdý mít a fakt se těšila, až za 2 dny budu cítit to samé už podruhé v životě.
Věděla jsem, že se s Ejdý v porodnici asi minem, podle našich výpočtů ji měli v pátek pouštět a já bych v pátek z JIP po císaři teprve přijela na šestinedělí.

Kolem půl třetí jsem šla vyzvednout Jasmínku do školky , kde se mě učitelky ptali kdy už to bude, všem jsem hlásila, že díkybohu už pozítří ve čtvrtek.
Když jsem přišla s Mínou domu všimla jsem si, že mám občasně bolest. Ale zákazala jsem si se pozorovat. Takovejch bolestí tu bylo - hlavně v dubnu, kdy jsem jezdila na intenzivky s Mínou a celý to už pro mě bylo náročný, takže mě boleo kde co.
Měla jsem uvařenou večeři, a neměla jsem na ni chuť, takže si ji dal jen Honza s Jasmínou a já jsem si šla do Alberta pro něco, na co jsem měla chuť. Nikdy jsem to neudělala, nikdy jsem nešla zvesela v podvečer do Alberta, jen protože mě honí mlsná. V Albertu už jsem cítila větší bolesti, ale pořád mi to nepřišlo, že bych to měla řešit. Nic pravidelného to nebylo, ale už jsem se místo chůze šourala a bolesti prodýchávala. Asi poslíčci.
Přišla jsem domu a nadšeně koukala na ten super nezdravej nákup a pomalu propočítávala, že ty bolesti už trochu pravidelné jsou. Ještě jsem si řikala, že pokud je to porod, vzhledem k císaři bych asi neměla jíst. Jasně já si tady nakoupila a budu na to jen koukat, a nakonec to budou fakt jen poslíčci. Po tom, co jsem snědla punčový dortík, sýrovou bulku a vypila Activii, už to šlo jak po másle.
Během hodiny jsem měla kontrakce po pěti minutách, takže se volalo mamce, která přijela hlídat Jasmínu a jelo se do Krče.
Ze začátku lékaři chtěli počkat až se porod více rozjede, nebo nejlépe ho zastavit, a císaře mi udělat ráno. Nakonec lékařka po tom, co viděla mé prodýchávání usoudila, že císař bude hned, na co čekat. Teď nebo za pár hodin. Když jsem přišla na porodní sál, všimla jsem si, že mi Ejdý posílala 2 hlasovky, jen jsem ji rychle napsala, že rodím, a že jdu zrovna na sál na císaře. No a tak se stalo 17.5.  ve 22:54 na svět přišla Malia.

No a tak se stalo, že dvěma kamarádkám po letech život opět zkřížil cestu na tolik, že se naše děti narodili ve stejný den, ve stejné porodnici. A že my dvě byly na stejném oddělení šestinedělí a půjčovaly si odsávačky, a bolestí po porodech se nemohly smát. Doteď jsme toho obě plné a už teď si plánujeme, jak to příští rok s dětma oslavíme. No kam se hrabe Pártlová a Štíbrová. Tohle prostě nevymyslíš. Pokaždý když si vzpomenu, že se nám to vlastně splnilo, a jaká je to náhoda, směju se a kroutím hlavou. Tohle už nám nikdo neodpáře a buhví, co nám tím ta vyšší moc chtěla naznačit.
No vlastně mám trochu problém to pochopit, jak je to tohle možný. I když si to člověk přeje a řiká si, jaká by to byla sranda, kdyby se to opravdu stalo, prostě někde vevnitř ví, že se to nestane. No a stalo se.

Někdo to může brát jako krávovinu, ale díky živote, že tohle můžu vyprávět. Jsem za to fakt ráda. No a doufám, že se na nás naši spolužáci těší na sraze, protože my jsme s Ejdý zpět v plné parádě. :D Jo kdybychom to před lety věděly, co se nám zase povede, ale tohle se nám teda povedlo nejvíc. 

Nemůžu popsat pocity, co to ve mě vyvolává, takovuhle životní náhodu prostě člověk asi chvilku zpracovává. Ale cítím se šťastná, že se tohle stalo zrovna mě a Ejdý.

PS: Jasně, že Oliver a Malia už mají naplánovanou i svatbu 17.5. přibližně za 20 let. Smály jsme se úplně stejně, když jsme si řikaly, jaký by to bylo porodit ve stejnej den. No pokud nám vyjde i tohle, tak za těch 20 let konečně začnu vsázet.
Tak čau na svatbě budoucí tchýně moji dcerunky. :D