2 ROKY a pár slov

 Popravdě jsem přemýšlela, kam tenhle článek zařadit. Nevěděla jsem jestli do sekce "Jasmína" nebo do sekce "Moje články". Nakonec jsem ho dala k Jasmíně, na konci mých vět bude mít přání, který si určitě jednou přečte, takže ....

   V sobotu to budou 2 roky. Už 2 roky jsem máma a Ty jsi Jasmínko 2 roky na světě. Každá máma ví, jak rychle letí čas, ale je potřeba to vždycky zmínit, protože je to někdy až strašidelné.

Moje mateřství se liší od jiných mateřství maminek, co mají děti, které jsou zdravé. Moje mateřství je plné každodenního ježdění na rehabilitace. Moje mateřství je plné plánování každého dne pomalu do sekundy, kvůli cvičení. Musím to vše naplánovat, tvůj spánek, jídlo, cvičení, protahování, masáž, vaření, uklízení, ale musí tam být i zábava (a já se skoro každý den nestihnu najíst, protože ten čas na jídlo využiju jinak). Nechci aby sis pamatovala jen to, že jsme celé dny byly doma a cvičily. A proto každý den plánuji, aby se všechno stihlo zábava i cvičení. Vždycky jsem chtěla mít všechno naplánované a zorganizované, jakákoli změna plánu mě stresovala. Proto mě stresovalo to, že se nevyvíjíš podle plánu, ale zároveň mám výhodu, že jsem organizátorka, a proto si každý den plánuju, abysme spolu všechno stihly.

A přesto všechno sama o sobě často pochybuju, jestli dělám dost, jestli můžu ještě přidat, a nafouknout den, co všechno bych ještě mohla, a co jsme ještě nevyzkoušely za rehabilitace. Několikrát se mi prostě nechce cvičit a několikrát mě Ty jen svým neustálým opakováním slova "masáž" donutíš.

Bude to rok, co nám řekli diagnozu. Učím se s tím žít, učím se s tím srovnat a teď po roce můžu říct, že mám víc lepších období, ale pak jsou opravdu maličkosti, co mě zas na pár minut dostanou na dno, o to víc mě nakopne bojovat. A slovo bojovat se mi opravdu celý život vzdalovalo. Nebo spíš já jsem se vzdávala. Proto můžu říct, že i přes všechny pochybnosti jsem na sebe pyšná. To by si asi měla umět říct KAŽDÁ máma. Spoustu z Vás, co to teď čte mi řeklo nebo napsalo: "Jsi neuvěřitelná, jak to zvládáš." Víte co, zvládla by to každá, opravdu každá z Vás. Matky překonávaj hranice. Já s  Tebou Jasmíno překonávám svoje hranice, o kterých jsem netušila, že v sobě vůbec mám. A je bohužel opravdu moc maminek, co překonávají, ještě mnohem větší hranice než my. 

Zvládá se to lépe, když si vzpomenu za, co všechno můžu být vděčná a ta nejhlavnější věc je, že ty Jasmínko umíš dávat a příjmat lásku, mluvíš, zpíváš, hraješ si a toho si opravdu vážím a to ostatní třeba jednou doženeme, tomu já věřím!

Jsem s Tebou celé 2 roky pořád, opravdu pořád, je jen málo času, který spolu nejsme. Občasné přespání u babičky a dědy, nebo to, že si večer, když spíš, jdu pokecat s kamarádkou. A nejlepší na tom je, že se necítím vyčerpaná, a když jo jsou to jen chvilkové vypětí mých nervů, a to většinou vycítíš, sama si hraješ a hodinku mě necháš v klidu, abych se zas nabila a mohla fungovat. Ráno jsi schopná vedle mě 2 hodiny ležet a nechat mě spát a kolikrát usneš ještě semnou. Za ty 2 roky jsme se už sehrály.

Spoustu času s Tebou jsem sama, hodně lidí se odmlčí oznámením těhotenství, hrstka až po porodu a zbytek, když nastane problém. Naučila jsem se být sama jen s Tebou a mnohem víc mě to baví, i když je mi někdy smutno. Teď jsem ve stadiu, kdy si opravdu rozmýšlím, jestli mi stojí darovat čas někomu, komu nechci. Jestli mi stojí za to jít na procházku s někym, kdo mě vyčerpává a nechápe. Jestli jsem připravená odpovídat na rýpavé otázky ohledně transparentního účtu nebo zvolených rehabilitací pro mou dceru. A jestli jsem připravená mluvit o tom všem, co děláme s někym, koho vidím 2x do roka. Dost pečlivě si vybírám, což jsem nikdy předtím nedělala. Možná proto, že náš čas je drahej a do jednoho dne musím nacpat spoustu činností a nejvíc času mi sežere cvičení. "Samota" mi teď nevadí, člověk si zvykne na vše, navíc mě se mnohem líp žije, když nemusím všechno opakovaně vysvětlovat. Stačí, že to už opakovaně vysvětluju u doktorů. :D Po různých setkání jsem zjistila, že takhle to má velká spousta maminek, co nemají zdravé děti. Proč to tak je nevím. Asi se lidi bojí. Možná proto se nejvíc pochopená cítím v Axonu, kde mám možnost se sblížit s maminkama, co znám přes instagram, nebo je tam prostě jen potkám a povídáme si o našich problémech, které jsou naše světy.

No a teď........

Moje malá překrásná Jasmíno,

k Tvým narozeninám Ti přeji, co nejvíc vlastních kroků, které určitě příjdou. Přeji Ti ať jsi v životě stále tak šťastná a usměvává jako teď. Abysis nic nedělala z problémů, jako teď. Aby Ti zůstala Tvoje splachovací povaha. Abys byla stále tak milovaná, jako jsi teď, protože, kdo Tě zná dobře se do Tebe okamžitě zamiluje.  Přeji Ti, aby si v životě dokázala vše, co bude Tvým snem a já vždy budu při Tobě. Vždycky dokud dovolíš, Ti se vším budu pomáhat. Přeji Ti, abys byla vždycky tak odhodlaná a cílevědomá. Rosteš nám do krásy a pro nás si naše slunce. Miluješ hudbu a ráda si zpíváš, a "tancuješ". To je to, co nás dvě navždy bude spojovat. Kéž by Ti to celý život dělalo radost, jako Ti hudba dělá teď. Přeji Ti, abys v životě byla šťastná, jak jen to půjde. Abys byla stále, tak usměvavá. A jedno to největší přání pro Tebe, Ti pošeptám v sobotu. Jak Tě milujem se nedá napsat slovy. Jsi náš svět, nic jinýho pro nás neexistuje. Díky za to, jak jsi skvělá dcera, protože s Tebou se to krásně žije.

Milujeme Tě Jasmíno ♥

Jsi ta nejjasnější Mína na celé planetě.