Jasmína a její pokroky

   Jasmína od prosince udělala velké množství pokroků. Jsem si jista, že je to intenzivním cvičením na neurorehabilitační klinice Axon. A jaké pokroky udělala? To Vám teď sepíšu.

V prosinci Jasmínka nastoupila úplně historicky poprvé na neurorehabiliatční kliniku Axon v Praze a začala cvičit jako drak. Jak už asi víte s Jasmínou cvičí fyzioterapeutka Adélka. A opravdu využijí veškerý čas na to, aby cvičily a pokroky jsou opravdu znát.

Když jsme v prosinci přišly do Axonu Jasmína lezla stylem skoku (jako žába), nestřídala při lezení nohy a ruce křížem, nestoupala si.

Jasmína cvičila v Axonu vždy intenzivně po čtyřech týdnech. Cvičila 4 týdny v prosinci, v únoru, v dubnu a v červnu. To znamená, že jsme intenzivní terapie plánovali ob měsíc, aby Jasmína měla i měsíc "volno". Volno ale pro nás neznamená, že se necvičí. Už několikrát jsem ale zmínila, že je Jasmína ve věku, kdy má už svojí hlavu a ke mně jako k mámě žádný velký respekt. Cvičení doma určitě není tak účinné vzhledem k tomu, že nejsem fyzioterapeut, nemám doma fyzioterapeutickou místnost a tolik rehabilitačních pomůcek a jako matka ani tolik respektu.

Cvičení v Axonu Jasmíně dalo to, že se začíná socializovat. S Adélkou pomalu odbouraly hrůzu z lehátek a Jasmína si pomalu zvyká na to, že dvě hodiny denně tráví s tetou Áďou a na cvičení se těší.

Během tohoto půl roku cvičení si Jasmína po malých krůčcích došla ke svým prvním krokům s chodítkem. A teď na začátek.

V prosinci se Jasmína naučila lézt křížem, naučila se si stoupat a seznámila se s chůzí s chodítkem. Odbourala strach a zkoušela si čas od času stoupnout i doma.
V únoru Jasmína posílila svaly a trup, to bylo ohromně znát. Chůze s chodítkem jí byla bližší a začala se hýbat a sama otáčet ve spaní. Ano do téhle chvíle jsme jí přes rok a půl chodili s Honzou v noci otáčet na druhý bok, když začala kňourat ze spaní. Naučila se dostat z jejího W sedu zpět na záda. Je to zvláštní, ale z lehu na zádech do W sedu to uměla ale zpět už ne, tak teď už to umí. Naučila se stoupnout si ze židličky a chytnout se Adélky, ze sedu do stoje.
V dubnu se Jasmína naučila chodit sama s chodítkem, aniž by jí kdokoli jistil zezadu. Prostě najednou šla, to byl pro mě obrovský pokrok, který jsem doma štěstím obrečela. Dál se Jasmína seznámila s chůzí za jednu ruku a trénovala rovnováhu ve stoji. Jasmína se naučila obcházet do strany, obchází gauč, lavičku atd. Opět posílila trup! Tenhle měsíc byl měsícem zlomu a přesně toho pokroku, který jsme chtěli.
V červnové terapii se Jasmína naučila pár vteřin sama bez opory stát, dokonce udělat jeden nebo dva kroky vpřed. S chodítkem se zdokonalila a pomalu vyrovnává neduhy své chůze, a že se pokaždý náky neduh objeví. To tak prostě je. Jeden neduh rozcvičí, další neduh se objeví a takhle pořád dokola.

A teď obecně. Jasmína se za tento půl rok naučila jezdit na odrážedle, i když na něm zatím nestřídá nožky a odráží se oběma najednou. Naučila se šlapat na tříkolce, ale to ještě musíme hodně pilovat. Stoupá si u gauče. Stoupání je nic moc, spíš se přitahuje rukama a až když je dostatečně vysoko, dokáže si nohy "dostrkat", aby se postavila. Nakročení na stoj jí moc nejde, i když teď, když jí pomáhám je to zase o něco lepší než v prosinci, to sem se s její spasticitou v nohách uplně prala. Takže u rovné zdi si Jasmína stoupnout nedokáže. Stoupne si jen tam, kde se může vzepřít rukama, ale teď už jí to jde rychleji, a důležité je, že to dělá sama od sebe.

Pokroky jsou pro nás velké a neuvěřitelné a tohle cvičení nám Jasmínu postavilo doslova na nohy. Věřím, že jednou budu psát článek, jak nám to Jasmínu hezky rozchodilo. Samostatná chůze určitě bude mít nějaký nešvary, a tak určitě plánujeme cvičit v Axonu, i když začne chodit. Chůzí to pro nás nebude končit a budeme se snažit, aby Jasmína jednou chodila třeba jen s malými odchylkami. Je to pro nás velký cíl.

Jasmínka se ale zlepšila i v jemné motorice, více rozevřela palečky od dlaní, lépe uchopí hračku do ruky a správně se drží chodítka nebo třeba na houpačce, ale někdy jí musíme upozornit, aby si ty prsty opravila. Stejně, tak jí upozorňujeme, když špatně leze (skáče). A snažíme se jí upozorňovat asi na milion věcí, a ona si to někdy uvědomí i sama a sama si to opraví.

Valgozní kotníčky má Jasmínka pořád stejné, takže chůze nebo stoj bez bot (ortopedických) nebo ortézek nevypadá hezky a ani zatím nepřichází v úvahu. I když doma botky nemá a když si stoupne, nic s tím nenaděláme, ale hezký pohled to není a taky nás to dost trápí.

Tak to jsou v kostce, nebo spíš v takovým obdelníku pokroky za půl roku cvičení touto cestou, a to co cvičí v Axonu, cvičíme i doma + přidáváme metodu faldenkrais. Cvičení doma rozhodně není na tak skvělé úrovni jako na klinice u profesionála. Profesionální cvičení v profesionálním prostředí je prostě 100% a s cvičením doma se to srovnat nedá, tak to prostě je. Mockrát děkujeme za Vaší podporu a doufám, že budeme moci naplánovat ještě mnoho terapií v Axonu, protože popravdě pro nás je to teď jediná naděje, jak docílit našeho snu.
Napsala jsem to jako lajk, protože lajk jsem, i když už si po tom všem příjdu jako naprostý odborník s červeným diplomem, to je jasný. Z fleku bych u dětí mohla určovat ploché nohy, hypertonii, hypotonii, tohle dítě na vojtovku, tohle ne. A popravdě Jasmína už asi taky, myslim, že tak za 5 let bude sedět jako neuroložka v soukromé ordinaci a bude. Nebo nejlépe jako masérka nohou, to jí strašně baví a nás doma teda taky. Jak se celej život točí kolem jejích nohou, je na to šmudla nějaká zatížená.

Jasmína je velká bojovnice a cvičení s Adélkou bere opravdu sportovně a baví jí to, do Axonu se za Áďou fakt moc těší. Cvičení a pohyb si při tom uvědomuje a bere to jako zábavu a usmívá se u toho. Takže to za to opravdu stojí a pro mě je to navíc balzám na duši, že to jde i bez pláče.

Samozřejmě nechci, aby to vypadalo, že to tady do nebes vychvaluju. Každému pomáhá něco jiného. Každý jsme originál a každý potřebuje individuální přístup k sobě samotnému. A s tím se právě tato neurorehabilitace pojí, a vím, že většině lidem a dětem forma této rehabilitace přináší pokroky. Nám teda určitě.

DĚKUJEME, ŽE JSTE S NÁMI. Vaše Mína a Mína! ♥