Pláč, spánek, mlíko

I když jsem psala, že šestinedělí pro mě bylo obdobím plné harmonie a lásky, bylo pár momentů, kdy už jsem nemohla. Všichni mě pořád strašej, že teď to ještě nic není, že to ještě příjde. Nepřijde, přijde úplně něco jinýho a v tý situaci Jasmína už bude starší a bude trochu jinde než měsíční miminko a bude to zase jinak hrozná situace, ale ne horší. :)
Když byl Jasmínce asi měsíc, začala být protivná a začala pořád plakat. Nevěděla jsem proč, pokud nespala, nejedla, tak prostě řvala. Nebylo nic, co by ji utišilo, někdy pomáhalo jí mít na ruce a chodit, jindy ne a zaručeně nejlíp fungoval kočárek a jízda v autě. Jakmile jsem ale přišla domu z venku nebo z auta, začal řev. Vůbec jsem nerozuměla tomu proč, zkoušela jsem všechno a když nezabíralo nic, byla jsem zničená. Byli momenty, který bych dneska už vyřešila jinak. Bylo to dost vysilující, nebylo možný uklidit, uvařit, dojít se napít, nic.

A tak jsem si řekla, že nejlepší bude koupit nosítko. Jela jsem si nějaký vyzkoušet, ale všechny nosítka byli pro Jasmínku velký. Tak druhá varianta byla nějaká sedačka houpačka, koupili jsme houpátko značky 4MOMS, a to někdy opravdu zabíralo a Jasmínka si v něm ráda pozorovala a hajala. Můj problém pláče to ale úplně nevyřešilo.
Říkala jsem si, že je ale fajn, že můžu alespoň někam vypadnout, protože v kočárku Jasmínka plakala fakt hodně zřídka. Doma se přece jenom dítě uklidňuje líp než mezi lidma, co čekaj, co a jak uděláš, aby to dítě přestalo řvát. Na Jasmínu dost často platil i Honza, prostě u něj po čase vždycky přestala plakat, bylo super, když jsme někam spolu s Honzou šli, že jsem na to nebyla sama. Ale přes týden jsem na to sama byla. Řešila jsem proč tak moc pláče a co mám změnit nebo udělat, aby jsme byly obě spokojené. V noci totiž spinkala celkem dobře, vzbudila se na kojení a pak zas hned spala. Stalo se jen někdy, že nechtěla spinkat, takže mě vůbec nenapadlo, že by to mohla být nějaká bolest.

Nakonec to vyřešila naprostá banalita, která nenapadla ani mě ani Honzu. Po návštěvě doktorky jsme zjistili, že to nejspíš bude bříško. Myslela jsem si, že když prdí, tak je to ok. Jenže mi nedošlo, že těm prdům předchází i bolest bříška. Nasadili jsme Espumisan, no a vyšlo Slunce. Od té doby Jasmínka neplakala.
Kéž by, Jasmína je každý týden jiná, někdy ani nevím, že mám dítě a druhý týden mi dává, co proto. Není to nic nenormálního, je po mě, takže to s ní asi nebude lehké, protože se mnou v mnoha věcech taky nebylo. 

Super bylo, že i když přes den řvala, v noci spala a to mi říkalo spoustu lidí, ať si toho vážím. A toho já si vážím a vlastně si říkám, jak hodné miminko mám, protože ano mohlo se stát, že by mohla řvát i v noci.
Jasmína vlastně plakala první dva půl měsíce bez důvodu, prostě jen tak. Po Espumisanu to sice bylo lehčí, ale mimčo má vždycky důvod řvát. Jedním hlavním důvodem je to, že prostě nic jinýho neumí, škoda, že tohle mi bylo řečeno, až později. Tyhle podobné věty mi to hodně usnadnili, a třeba, tyhle zkušenosti, použiju ještě někdy. Chybama se člověk učí a já už teď vím, kde jsem je udělala, ale na výchovu a miminka prostě není návod, protože nejsme roboti. A zpětně jsem tyhle pláče úplně zapomněla, a vůbec mi to nepřijde tak šílený, jako mi to přišlo v tu chvíli, ale to je asi úplně normální a má to asi každá normální máma. 
Nikdy ale nezapomenu, jak jsem houpala Jasmínku v kočáru na balkoně, ona řvala, já jsem brečela, a řikala jsem si. "Já už nemůžu, co dělám špatně." Víte, co mě zachránilo?  Honza. :)