Dítě s handicapem do školky - pokračování

27.05.2021

  A jak jsme dopadli. Měla jsem vyplněné 3 přihlášky do různých školek. V jedné jsem byla osobně, tam řekli, že to zkusí. Byla jsem ráda, že měli alespoň chtíč se s námi sejít, popovídat si o možnostech a jejich zkušenostech, o tom vidět Jasmínu, ale nebyla jsem o tom přesvědčená.

V druhé jsem měla sjednanou schůzku s paní ředitelkou, která se zdála milá. Bohužel mě paní ředitelka nemohla nebo spíš nechtěla vzít dovnitř kvůli covidu a v den naší schůzky opravdu hodně pršelo. Volala jsem jí, že se omlouvám, ale že nemůžu v tomhle počasí stát někde na zahrádce s dítětem a povídat si co a jak. Očekávala jsem, že budu pozvána do vnitřních prostor a řekneme si ty nejdůležitější věci, co Jasmína potřebuje, jak na tom pohybově je a paní ředitelka zhodnotí, zda to zkusí či ne. Ne, paní ředitelka koukala z okna a 30 minut doby rozhovoru, sledovala zda vykukuje slunko a pořád řikala, že teda neví. No tak tady má trpělivost došla. Ono kdyby se trochu chtělo covid necovid, vzala by nás prostě dovnitř. Každopádně, alespoň za snahu posílám jedno malé díky, některý "školky" se neodvážily ani k tomu si semnou sjednat schůzku a diskutovat o tom.

Do ostatních školek, co jsem volala, to bylo samé předávání kontaktů na bezbarierové školky - které nakonec bezbarierové ani nebyli, a prostě nejrychlejší rozhovory světa. To jsem ale psala v prvním článku.

Nakonec jsem šla k zápisu do jediné školky, kde máme SPC. Šla jsem tam vlastně jen proto, protože proč ne. Zkusit to. O tuto školku je velký zájem a předem jsem věděla, že je to skoro nereálný, aby Jasmínu vzali, bylo mi to tak řečeno do telefonu, ale řekli mi, jestli chcete k zápisu přijďte, přinejhorším to nevýjde. Berou totiž děti od nejstaršího po nejmladší, a jelikož je Jasmína rozená až v červnu (terpve v červnu ji budou 3) měla opravdu malou šanci. 
A tady jsem věděla, že je to ono. Že to není zkusíme to, ale že to je "vždyť tady je opravdu jen malý problém." Mají zkušenosti i s dětma, co jsou na tom hůř než Mína. Myslím si, že tam mají i speciální třídy, ale když Jasmínu u zápisu viděly zhodnotily, že opravdu není důvod jí nedat do běžné třídy. Když jsem odcházela, měla jsem přesně ten pocit, který jsem mít chtěla. Věděla jsem, že jestli má Mína někam chodit,tak sem. Bohužel i na zápisu mi bylo řečeno, že uvidíme, že mají opravdu hodně zájemců, ale že jsme v kontaktu. Jasmína mimochodem ze zápisu nechtěla domů. Dostala i dáreček.

Nakonec jsem přihlášku jinam nedala, jen tam, kde jsme byli osobně na zápisu. A řekla jsem si, že buď to výjde a když ne, tak to jednoduše zkusíme zase za rok.

Asi minulý týden se mi zdál sen, že volám do školky a automat v telefonu řikal čísla, které přijali do školky ( každé dítě dostalo číslo), jenže u Jasmíninýho čísla nebylo vubec slyšet jestli je přijata nebo ne. Nakonec jsem se ve snu dovolala znovu a dozvěděla jsem se, že je Jasmína přijatá. Proč to sem píšu, protože už odjakživa moje sny předvídají, co se stane. Druhý den jsem to vyprávěla Honzovi, později i mamce.

Nakonec mi dnes zazvonil telefon a zástupkyně mi sdělila, že Jasmínu přijali do běžné třídy s asitentem pedagoga. Byly jsme s Jasmínou zrovna na odchodu na nákup, Jasmína byla opřená u zdi a já si uvědomila, že najednou je hotovo, že to je tady, že moje malý miminko, půjde do školky. Kde sakra jsou ty 3 roky. Kam utekli. Uplně mě přes tu radost přepadl strach. Rodičovskej strach dát svoje vypiplaný dítě do školky. Mám i strach z toho, aby ve školce uměli správně nasadit boty, aby se motoricky nezastavila na místě, protože já Jasmínu dost péruju a moc jí neodpustím, nutím jí chodit bez ruky, dělám jí naschvály a dělám to proto, aby byla připravená, že já tu navždy za ní stát nebudu. A teď tuhle zodpovědnost předám někomu jinému. Bude to pro mě těžší, než kdyby byla zdravá. A popravdě brečela jsem, jak moc to uteklo. Jakoby to bylo včera, když jsem ji měla v břiše.

Mojí radost střídá strach, ale to je asi normální. Mám dojem, že Mína školku potřebuje, ze dne na den se přestala bát, je komunikativní i s cizími lidmi a nebojí se dětí, bylo by škoda to v ní zadupat. Jako malá byla opravdu bázlivá a já si řikala, že do 4 let to i vzhledem k rehabilitacím asi nechám být, klidně i déle. Ale viděla jsem na ní, že to potřebuje.

Bude to trošku sranda kombinovat to s rehabkama v Axonu, ale vše se nějak dá udělat. Budu chtít u Jasmínky přidat další hodinu cvičení, takže to bude o to víc veselé a uvidím, jak to ze školkou budeme kombinovat. Teď cvičí 2 hodiny a už by bylo dobrý, aby se cvíčo prodloužilo na 3 možná i na 4 hodiny - buď s ergoterapií nebo logopedií, ale s tím asi ještě nejspíš počkáme.

No tak sláva, školku máme! A já si jdu užívat s Jasmínou poslední 3 měsíce své rodičovské!