Změna je život

Potřebovala jsem dost velkou dávku odvahy, abych tu fotku sem dala. Vystihuje ale přesně to, co chci teď napsat. Byla focená na konci mého pařícího života. Za 4 měsíce jsem otěhotněla.

Co všechno se změní, když se holka stane mámou? Změní se všechno, alespoň u mě to tak bylo.
Dřív jsem byla rozevlátá holka, která kolem sebe měla vždycky bandu kamarádů nebo známých. Je jedno jaká banda to byla, bylo jich víc, každá byla jiná, s každou jsem zažila něco. Jen pár vyvolených bylo téměř u všeho.
Jediný, co jsem poslední léta dělala byla škola nebo později práce a v pátek párty. Chodila jsem pít pořád, i v týdnu. Chodila jsem do práce s těžkejma kocovinama. Užívala jsem si život tancováním na párty, proleženým a prozvraceným víkendem a pak znova. Měla jsem pocit, že mi patří svět. Pátek večer doma byl pro mě naprosto promarněnej víkend. Nedejbože, když jsem byla nemocná, když mi nebylo úplně zle ani antibiotika mě nezastavili před tím vyrazit do víru velkoměsta. Dělala jsem šílený věci, některých i strašně lituju. Mám přehršle zážitků, který jsou pořád strašně vtipný a pro mě strašně cenný. Byla jsem jak nezastavitelnej hurikán, takhle na to vzpomínám teď s odstupem času. Byla to jedna velká nezastavitelná Mínina párty. Nikdy jsem nebyl zvyklá ztrácet čas a jednala jsem většinou impulzivně, a tak jsem za těch pár let zažila opravdu víc než dost.

Najednou se ale u mě něco změnilo, tyhle pařící týdny a víkendy začínaly být dost stereotypní a beze smyslu. Chtěla jsem to otočit, docházelo mi, že jsem v nejlepším věku, že kolem mě lidi začnou odpadávat a zakládat rodiny a já tak nějak tušila, že to je i můj životní cíl. Čím dál častěji jsem přemýšlela o tom, že chci být mladá máma, že život je krátkej, a že ve víkendovejch párty není moje budoucnost. Věděla jsem, že nikdy nenastane čas na to říct: "Tak teď jsem připravená mít dítě." Vždycky je totiž něco, proč NEMÍT dítě, a co chce ještě člověk stihnout. Popravdě asi neznám nikoho, kdo by to někdy řekl. Rozhodně ne ve 22 letech. :) Jenže já už to opravdu změnit chtěla.

Nastalo takový zvláštní období v mým životě, kdy se všechno změnilo a rozlousklo a vlastně tak nějak samo. Našla jsem si novou práci, rozešla se s klukem, odstěhovala se a začala zjišťovat, co by mohlo dělat můj život šťastnou. Když si něco přeješ, tak to prostě vyjde, jo v tomhle mi fakt všechno vyšlo, tak jak jsem chtěla, i když to mělo velké vroubky. Přála jsem si kluka, co chce rodinu, přála jsem si mít dceru, přála jsem si to nejlépe hned. A ještě to není ani 2 roky, co se s Honzou známe a teď už tu v postýlce spinká malé klubíčko Jasmína.

Získala jsem všechno skoro hned. A taky jsem ze dne na den ztratila všechny lidi, které jsem považovala za kamarády. Jakmile se se mnou nedalo pít, protože jsem byla těhotná, přestali mi lidi psát, přestali se o mě zajímat, protože s člověkem, co nepije je nuda. Je jasný, že ten kdo zakládá rodinu, začíná být zodpovědný nejen sám za sebe a to je prostě nuda. Ani na prstech jedný ruky se nedopočítám, kdo mi z lidí, které jsem dlouhodobě vídala, zůstal. 

Najednou jsem zůstala sama, cítila jsem se někdy fakt dost smutně. Byli chvíle v mém těhotenství, kdy jsem potřebovala kohokoli. Dalo mi to uvědomění si, že když všichni odejdou zůstane tu Máma, Táta a brácha a těm patří obrovský dík za vše a že toho nebylo málo. Dalo mi to uvědomění si, že ne všichni jsou lidi na celej život, i když se to v tu danou chvíli tak jeví. Dalo mi to pocit, abych na sebe byla pyšná, přesto, že jsem tušila, co všechno ztratím, šla jsem si za tím. A to se v mém životě nestalo mnohokrát. A i když mi tahle moje životní změna hodně vzala, strašně mi toho dala. Jsou ale chvíle, kdy mi pár dotyčných lidí chybí, ale život jde dál, a já jsem svou životní změnou narazila zase na jiné lidi, se kterýma mám teď společnou cestu. Matky a děti. :D To je teď totiž má cílová skupina.

Zpětně jsem ráda za každej opilej víkend plnej kravin. Kdyby to všechno nebylo tak rychlý, možná bych ještě neměla naplněný pohár tohohle mladýho párty života. A třeba bych ještě nedospěla k tomu mít dítě. Jsou lidi, který k tomu nedospějou a když už jim hodiny klepou na dveře mají strach něco změnit. 

I když se život s dítětem zdá být nuda. Život s dítětem není nuda, je to naprosto něco jinýho, ale ne nudnýho. Jsem šťastná za to, že jsem tam, kde jsem. I když cesta byla nejtrnitější ze všech cest mého života. 

Tenhle článek ocení hlavně ti, kteří děti mají. A ti kteří ne, tak si na něj třeba vzpomenou až je mít budou.