I když jsem psala, že šestinedělí pro mě bylo obdobím plné harmonie a lásky, bylo pár momentů, kdy už jsem nemohla. Všichni mě pořád strašej, že teď to ještě nic není, že to ještě příjde. Nepřijde, přijde úplně něco jinýho a v tý situaci Jasmína už bude starší a bude trochu jinde než měsíční miminko a bude to zase jinak...
Odjezd z porodnice a příjezd domu jsem si představovala ještě než jsem otěhotněla, zajímalo mě jaký budu mít pocity a těšila jsem se na to. Jak to člověk vidí v těch filmech má pocit, že k tomu bude hrát šťastná hudba a všichni se na sebe u titulků budou usmívat a zamačkávat slzu.
Tuhle krásnou kytici jsem dostala od Honzy. Bylo strašně krásný vidět ho, jak na mě čeká a stojí tam s těmahle krásnejma kytičkama, měl takovou zvláštní pokoru v očích. Je hezký vědět, že si muž v takových chvílích ženy váží a cítí obrovskou radost. ↓
Jasmína se narodila císařským řezem, protože byla otočená hlavičkou nahoru. V Podolí mě do ničeho nenutili a na první prenatální kontrole mi dali papíry, ať si doma vše pročtu a rozhodnu se, zda chci zkusit rodit přirozeně nebo císařem. Další týden jsem měla jít na nějaký větší UTZ, aby se zjistilo, jestli vůbec mohu variantu přirozeného porodu...
